THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kavalerie Kanadské jízdní policie s dusotem víří prach na cestě hudební neomalenosti a řev rozběsněným desperátů provokuje k agresivnímu výpadu do všech světových stran. To kanadští A PERFECT MURDER propagují svoji již druhou dokonanou vraždu; mrtvolka zabalená do černého sametu tupě zírá svým new school hardcoreovým pohledem, v očích, byť zdánlivě mrtvých, se zrcadlí energie ukrytá v zemi indiánského kmene Mohawků. Se šklebem chorobné žárlivosti na příslušníky kmenů spolčených pod vlajkou NYHC se banditi z Quebecku snaží upoutat pozornost svojí osobitě nasranou, ale i pokorou k velkým vzorům naplněnou, zásobárnou hudební munice.
Se jménem velkého náčelníka PANTERA jako symbolem a s vidinou vlastní bohatýrské budoucnosti plivou oheň tuhých riffů a kanonádu agresivních melodií doprovází hysterický řev šamana posedlého klasickou nemocí hardcoreových řvounů. Ostrý nástup rychlé jízdy i méně obratných těžkooděnců v úvodní „Jaded“ předznamenává exkurzi do krajiny nervně rozháraných duší. Chrčivý dech dokresluje metalovými vzory zdobenou výšivku „Possessed“, stejně jako nemotorně agresivního potácivého opilce „Time Bomb“ nebo pravidelné dunivé houpání válečného marše „Slave To The Clock“ s až veselým vyhráváním silným tabákem zmámených strunotepců. Rychlejší výpad „Speak Without Faith“ plně odhaluje kostru punkových předků dnes již svébytného HC kmene a klikaté melodické ornamenty na topůrku titulního tomahawku jsou střídány jednoduchou úderností mašírující „No Truce“, i poněkud unaveným tlustým tanečníkem „Eye For An Eye“. „Savior“ je cesta zemí prošlapanou tisíci nohou a průhledný výpad „Bouc Emissaire“ zachraňuje jen jeho krátké trvání. Mnohem nebezpečnější „Die With Regret“ se šklebí měnivými tvářemi vyhrávek i kanonádou dusavého rytmu. V kontrastu s klasickými, jednoduchou ostrostí se vyznačujícími, skalisky hardcoreových riffů a melodií se rozprostírá smutný les „No Pulse In My Veins“, krajina to v emotivním větru se pomalu potácejících až emocoreově doomových stromů, kde kanadští uštěkanci odhalují svůj do široké krajiny extrémní hudby otevřený pohled, který kontrastuje se sebestředností v jiných případech mnohdy do sebe zahleděných hardcoreových sekerníků. „Another Day, Another Plague“ přináší konečnou epidemii, jejíž virus zřetelně pochází z výkalů staré PANTERY. Pak už se přižene jen jeden skrytý průzkumník, aby zvěstoval přeživším, že dokonáno jest.
Nezlomen řáděním mašinérie kanadských mordýřů pouze uznale pokyvuji nad slušně znějící vřavou s dobře slyšitelnými a rozpoznatelnými válečnými nástroji, které však přes veškerou ostrost svých čepelí nabízejí, až na pár nebezpečných kung-fu akcí, jen omezený repertoár výpadů zcela v konvencích mnou zkoumaného HC kmene. Přesto výzbroj lesknoucí se new school ozdobami dostatečně posiluje bojeschopnost těchto válečníků a přestože se úderností těžko prosadí mezi šílenstvím posedlými barbary jiných krajů, uhájit vlastní pozice by pro tyto zvukobijce neměl být problém.
CD k recenzi poskytli Day After records
Pod kanadskou vlajkou se šklebící partička hardcoreových křiklounů se na své druhé desce prezentuje hutným, ale vstřícným materiálem otevřeným vlivům okolního hudebního světa. Nic nového pod sluncem, přesto povedený new school.
7 / 10
1. Jaded
2. Possessed
3. Time Bomb
4. Speak Without Faith
5. Slave To The Clock
6. Unbroken
7. No Truce
8. Eye For An Eye
9. Savior
10. Bouc Emissaire
11. Die With Regret
12. No Pulse In My Veins
13. Another Day, Another Plague
14. (neuvedená skladba)
Strength Through Vengeance (2005)
Unbroken (2004)
Rehearsal (EP) (2004)
Cease To Suffer (2003)
Blood Covered Words (EP) (2001)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Victory Records / Day After
Stopáž: 36:40
Produkce: Eric Rachel a A PERFECT MURDER
Studio: Trax-East Studio
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.